Děti jsou přirozeně zvídavé. O tom ví ostatně každý rodič, který kdy byl doslova bombardován otázkami typu „jak, proč a nač“ od svého potomka. Jistě, většinou je to poměrně unavující, a jen málokdy máme skutečně náladu či schopnosti na neustálé dotazy odpovídat. Ovšem jen málokdo si uvědomuje, že této vlastnosti lze velmi dobře využít při učení. Právě to je ostatně důvodem, proč se u dětí tato zvědavost vyvinula. Chtějí instinktivně co nejlépe poznat svět kolem sebe, neboť v něm budou žít celý život. Je tedy dobrému co nejdříve porozumět, alespoň v základech. A právě toho lze velmi dobře využít, pokud chceme děti něco naučit, a to i látku, nad kterou obvykle ohrnují nos, jako je například matematika.
Jistě, je potřeba přiznat, že valná většina dětských dotazů se netýká věcí, které pro ně budou v dospělosti nějak zásadně důležité. My je k tomu ovšem můžeme velmi snadno nasměrovat. V podstatě stačí jen vědět, co konkrétně našeho potomka v danou chvíli zajímá, a od toho se následně odrazit. Dejme třeba tomu, že naše dítě má fázi, kdy jej ze všeho nejvíce zajímají vlaky. To je poměrně obvyklé zvláště u kluků, avšak leckdy se to nevyhne ani holčičkám. Dobrá, proč toho nevyužít? U těch nejmenších můžete například navštívit nádraží a počítat, kolik mašinek vidíte – tak se dítě učí základům matematiky.
A jelikož jsou často jinak barevné, může se učit takto i barvy. U těch starších zase můžete počítat, za jak dlouho vlak dojede z místa A na místo B, případně kolik cestujících může v danou chvíli nastoupit a vystoupit. Při čtení zase můžete číst příběhy o mašinkách – takovýchto dětských knih je na pultech našich obchodů skutečně hodně. Je tedy vidět, že i učení může být zábava. Stačí jen využít přirozené zvědavosti a zájmu dítěte, aby se z povinnosti stalo něco, na co se bude těšit. Jistě, nejde to dost dobře duplikovat ve škole, avšak doma nám v tom nic nebrání.