Předmět důchodové daně: předmětem je samozřejmě dosažený důchod v rámci určitého časového období. Osobní důchod představuje přírůstek schopnosti uspokojovat osobní potřeby za určité období.
· Peněžní důchod – plynoucí z pracovní činnosti, z podnikání, z nájmu či kapitálových výnosů.
· Nepeněžní důchod (naturální) – často se nezdaňují, neboť je těžké je oceňovat.
Vznik daňové povinnosti:
1. Sečtou se všechny zdanitelné důchody plynoucí ze všech zdrojů.
2. Od této částky se následně odečtou úlevy, jinak řečeno odčitatelné položky.
3. Výsledný daňový základ se následně zdaní podle předpisu.
4. Z vypočtené daně se odečtou úlevy ve formě slevy na dani.
5. Výsledkem je daň, která musí být zaplacena.
Daňové úlevy:
· standardní – nejsou závislé na skutečných výdajích poplatníků, to znamená, že se vztahují na všechny poplatníky a jsou tedy dosažitelné pro všechny.
· nestandardní – jsou závislé na skutečných výdajích poplatníků. Velice často bývají limitovány, neboť slouží k určité stimulaci poplatníků, aby se nějakým způsobem chovali (např. spořili…). Může se jednat o odčitatelnost úroků z určitých dluhů, příspěvky na penze, úlevy na investice, úlevy pro malé podnikatele…
Sazby daně: sazby jsou u většiny důchodů progresivní. Aby mohla být progresivita zajištěna, využívají se techniky, jako jsou tabulky daňových sazeb či vzorce. Minimální sazby se většinou pohybují v rozmezí 5 % – 25 %, naopak maximální sazby se pohybují až okolo 60 %. Hladina daňových pásem je v členských zemích EU velmi rozdílná. Důchodové daně se platí na základě vyplněného daňového přiznání poplatníka.
· Státy s malým podílem důchodové daně – jedná se o státy, které se vyznačují malým HDP na hlavu, nízkou průměrnou mzdou, vysokým odhadem daňových úniků kvůli nedostatečné daňové morálce.
· Státy s vysokým podílem důchodové daně – je to spojeno s nadprůměrnou mírou přerozdělování důchodu ve společnosti a vysokým podílem sociálních transferů.